Poděkování Svišťům, myšlenkou

V Olomouci 3. června 2015

Milí bratři a sestry z družiny Svišťů,

minulý víkend jste jistě pocítili obrovskou radost z vašeho úspěchu na Svojsíkově závodě. On to úspěch opravdu je. Za tímto úspěchem stojí ti, kteří vás vedli, pomáhali vám, ale hlavně vy sami. Bez vašeho snažení a chtění, by se zřejmě těžko dostavil dobrý výsledek a ta následující radost z úspěchu. Skautská družina je výjimečný tým, který se v mnohém odlišuje od ostatních skupin. Odlišuje se tím, že v družině je každý otevřen pro každého (pomoci mu, pokárat jej, nabídnout, rozdat se, podělit se, ukázat, naučit...). Ve skautské družině není každý jen sám pro sebe. Ukázat smysl a význam družiny nám pomůže náš skautský šátek, který má tři cípy.

Zkus podržet skautský šátek tak, aby byl v horizontální rovině – bez pomoci někoho dalšího se neobejdeš, nemůžeš na to být sám. Šátek třemi cípy symbolizuje tři základní principy i tři mohutnosti duše (rozum, vůle, cit). A když se vše skloubí v jedno vzniká tým. Náš skautský tým je také odlišný tím, že vyznává skautské ideály. Jsou to hodnoty, které nám ukazují správný směr a posunují dál. Chůze po této skautské stezce znamená i rozhodnutí. Jestliže se umíš pro něco dobrého rozhodnout, co tě posunuje dál, dává ti to motivaci jak na sobě pracovat, sloužit druhým. Pravděpodobně prožiješ dobrý život.

Základním předpokladem pro dobré fungování skautské družiny je přátelský vztah. Tím, že se jeden druhému snažíme být dobrými přáteli, upevňujeme v družině dobrého ducha, který všechny motivuje k tomu, aby byli aktivní, chodili do skautu rádi, plnili své skautské povinnosti atd. Je občas smutné vidět, že dnešní přátelské vztahy ale bývají povrchní, protože jim věnujeme příliš málo času, pozornosti, energie a zájmu. Často totiž prohrávají svůj zápas s honbou za penězi, za kariérou, blahobytem a konzumem. Vlastní zájmy stavíme nad ně. Skautský čas je časem, který když prožíváte aktivně, mnoho získáte a nic neztratíte. Získáte dobré přátele, naučíte se odříkat, nebýt jen sám pro sebe, ale pro druhé, naučíte se mnoho dovedností a dáte slib, který vás bude provázet celým vašim životem. Plnění skautského slibu není jednoduché, ale otevře vám oči a vaše srdce světu dokořán. Pomůže vám naplňovat jedno skautské motto: „Tvoříme lepší svět“.

Existují určitá rozhodnutí, která jednou učiníme, a pak už nejdou opravit. Promarnit život v práci, díky níž se vám scvrkne duše, není jedním z nich. Využijte svého nadání. Následujte své srdce a buďte dobrý tým i přes všechny překážky... Stojí to za to. Svojsíkův závod a váš výsledek je toho všeho důkazem!

Milí bratři a sestry: Tuláku, Liško, Kořínku, Šimone, Žížo, Marku, Liny, Kovaříku; ze srdce vám gratuluji k vašemu úžasnému úspěchu. Děkuji za vzornou reprezentaci oddílu, za tu dřinu, čas, energii, kterou jste do příprav každý vložili. A? Stálo to za to :). Jste skvělý tým.

Stará oslice ve studni

Jeden venkovan měl starou mulu. V nestřeženém okamžiku spadla na statku do staré studny. Venkovan zaslechl řehtání zvířete a běžel se k studně podívat. Bylo mu líto, v jaké situaci se jeho věrný služebník ocitl, ale když si promyslel všechny možnosti, došel k závěru, že oslici není možné zachránit, a bude lepší ji ve studně nechat.

Muž svolal sousedy, vyprávěl jim, co se stalo.
Aby ukončil utrpení zvířete, požádal je, aby mu pomohli zvíře pohřbít. Muly se nejprve zmocnila hysterie. Ale jak jí venkované postupně házeli půdu na hřbet, dostala nápad. Usmyslila si, že každou lopatu, která na ni dopadne, setřese a vystoupí na ni.

Otřes se a jdi výš.
Otřes se a jdi výš.
Otřes se a jdi výš, opakovala si mula pro sebe.

Oslice si přestala všímat bolestivých úderů půdy a kamení dopadajících na její hřbet, přestala sama sebe litovat a zaobírat se situací, která jí působila soužení. Přemohla paniku, vždy se otřásla a udělala krok vzhůru. Vrstva půdy pod kopyty se neustále zvyšovala.
Překvapení muži pochopili její strategii, což je povzbudilo v práci. Pomalu dospěli do okamžiku, kdy unavená a utrápená mula ze studny vyskočila.
Půda určená k zániku se změnila v prostředek záchrany, a to díky způsobu, jakým se k protivenství postavila.

Zdroj:  http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Stara-oslice-pochopila-tajemstvi-preziti.html

Něco to stojí...

Něco to stojí...

Jsou dvě roviny. Ty, které stojí něco a které nestojí nic. Každá je správná. První rovina, kdy říkám, že něco stojí je ta, kdy musíme vynaložit určité úsilí, abychom si pak vychutnali ten nefalšovaný proud radosti, štěstí, Lásky, pokory, Pravdy... Sem se řadí účast např. na skautských závodech, táboře, výpravách, i schůzkách, oddílovkách. Zde je potřeba se postupně připravit (programem, splnit úkoly, nachystat veškeré věci...). Máme-li zájem mít dobrý program, něco se naučit..., musí nás to něco stát.  Kdyby nás to nic nestálo, nevážíme si toho, čeho jsme potom dosáhli. Např. úspěchu, radosti. Tyto pocity, hodnoty nebo cíle bychom se pro nás staly všedními, ale pokud nás něco stojí vážíme si jich mnohem, mnohem více. Tohle je určitě skautské – stále si vážit hodnot, které skauting nabízí a tyto hodnoty přenášet do svého života, konat a jednat podle nich.  Jestliže přijdou těžkosti, je tu možnost více vyvyšovat Pravdu, Lásku, kterou ctíme (máme ji ve skautském slibu) a vytrvat. Vytrvalost nás udržuje v kondici – duchovní, duševní. Asi si už domyslíte, že být v kondici je lepší. Zmůžeme více věcí, přeskočíme více překážek, vyřešíme více problémů anebo je vyřešíme za kratší dobu.

Druhá rovina která nic nestojí je ta, kde mohu něco ze sebe darovat druhým. Bez toho, aniž bych žádal něco nazpět. Udělat druhým radost, když jim chybí, darovat úsměv mrzoutovi, udržovat co nejlepší přátelské vztahy, umět odpouštět a podávat ruce, dávat Lásku tam kde chybí – skutkem, slovem..,

Nic to nestojí.

Vzdát se svého cíle? Blbost.

Každého z nás asi potká v životě nějaké překvapení, situace, kterou budu muset za prvé nějak vyřešit, za druhé hledat způsoby řešení za třetí neřešit a vzdát to. Můžete si milí bratři odpovědět, která možnost je vám vlastní. Jestli ale odpovíte, že je vám nejvíce vlastní ta třetí, tak je to špatně. Naše životní cíle žádají denodenní rozhodnutí, řešení, hledání způsobů, i když se nám to zdá být v tom momentě, kdy má přijít zlom tedy řešení, velmi těžké.

K cíli vede mnoho cest, ale ta která nevede, je vzdát to, beznaděj.

Včera jsem si na jedné nástěnce přečetla velmi hezký výrok: „Vzdát se svého cíle kvůli jedné porážce, je jako rozřezat zbylé tři pneumatiky, protože jste jednu píchli.“

A mít nějaký cíl, to znamená, že nemáme absenci (nepřítomnost) ideje (vzorů, cílů), které jsme zasvětili svou práci i celý svůj život.

Žít přítomnost

Tohle bylo včerejší téma, které jsem si vyslechla od řeholní sestry. Milí bratři a sestry, týká se to každého z nás. Protože jen přítomnost jsme schopni žít, do minulosti se vrátit nelze a budoucnost nám nikdo neodhalí. Ani věštci, horoskopy a podobné kraviny. Tomu se vůbec nedá věřit, tomu věří jen blázen, který nemá v životě své pevné body, o které se může opřít, na které se může spolehnout, které Tě nezklamnou...

Žít přítomnost to je projevit svou lidskou svobodu tady a teď. Každý se cítí rád svobodný a přítomnost je možnost jak svou svobodu denně projevit, vychutnat si okamžiky, být šťastnější. Do té přítomné svobody patří naše dobrá vůle – skutky, které činíme, slova, které vyslovujeme. Podle toho s jakým přesvědčením vykonáme skutky, které slova použijeme, tak nám bude. Budeme šťastnější nebo smutnější.

Abychom mohli žít přítomnost je důležité nepřidávat do dnešního dne trápení zítřka či promítat trápení z minulosti.

Jako skauti můžeme skrze skautské zákony, ideály konat v přítomnosti krásné věci a mít život mnohem kvalitnější. Jen se o to snažit. Ne nadarmo plníte mnozí z vás Modrý život, odborku dobrých skutků. Život je neustálé začínání, trénink, zdokonalování...na věčnost.

Daruj úsměv, patnáct minut svého času,
svou trpělivost, vyslechni, vyslov díky,
uznání, soucit, pochopení...
Už teď!

Neplánuj si (jen) co vykonáš "až jednou"
neobracej se k tomu, co bylo kdysi...

Jedině "teď" vytvořené hodnoty
mají totiž věčnou hodnotu.

*Kurzivou, Zdroj:vira.cz

Myšlenky

Někdo říká, že nechce nic zase slyšet o hodnotách, jak má žít, co má dělat, nepotřebuje nic...  A já si myslím, že tohle lidé potřebují slyšet často, vysvětlovat, aby vnímali. Poněvadž, když se podíváte kolem sebe, jistě víte o problémech v rodině, s kamarády, u sebe... Nikde to není úplně dokonalé. O tu dokonalost, se musíme snažit. Myslím si, že je stále na čem pracovat a to je úkol doživotní.Věřím, že moudra, zamyšlení, víra... Nám mohou pomáhat na cestě, která směřuje vyšším cílům.

Dneska jsem si na jedné nástěnce opět přečetla pěkné slova:

Povinnost bez lásky činí mrzutým.
Zodpovědnost bez lásky činí bezohledným.
Spravedlnost bez lásky činí tvrdým
Pravda bez lásky činí kritickým.
Výchova bez lásky činí rozporuplným.
Chytrost bez lásky činí vychytralým.
Laskavost bez lásky činí pokryteckým.
Pořádek bez lásky činí malicherným.
Znalost věcí bez lásky činí neústupným.
Čest bez lásky činí pyšným.
Moc bez lásky činí násilnickým.
Vlastnictví bez lásky činí lakotným.
Víra v cokoli bez lásky činí fanatickým.

Život bez lásky je nesmysl.

Ale život v lásce je radost a štěstí.

(něco od Lao-tse  a něco navíc od n.n.)

Zamyšlení pro Tebe: Být věrný a oddaný vyžaduje kus odvahy a pevnou vůli. Chce to cvik, ale také touhu. Pokud víš, že to, co děláš, je správné, pomáháš tím ostatním, učíš sám sebe, měníš svět v lepší svými skutky, máš tam přátele, kamarády… Je tvá činnost plodná a požehnaná.

Druhý skautský zákon znamená také být věrný a oddaný svým přátelům, svým bližním, družině, oddílu. Je to věrnost i Nejvyšší Pravdě. Znamená to být i hrdina v boji při obraně dobra (zastání se, umět říci ne špatným věcem, respekt k druhým…).

 Je to jako v tom příběhu. Tvé překotné rozhodnutí (zláká Tě jiná představa, možnosti, které jsou jen dočasné a ty si to v tom okamžiku neuvědomuješ nebo uvědomuješ a vzdáš se toho, co děláš léta) může znamenat rozpad soudržnosti např. ve skupině, oddíle, družině. Vytratí se smysl dobrého konání… Začti se do příběhu:

Byla jednou jedna mladá rostlinka. Vypadalo to, že z ní jednou vyroste velký strom. Měla přesně čtyři lístky. Čtyři krásné listy, které se třpytily v ranní rose a v slunečních paprscích.  Ty čtyři lístky spolu dobře vycházely a často si spolu povídaly. Jednou se ten největší a nejkrásnější z nich (byl tak trochu „mluvčím“ skupiny) rozhodl, že mu voda vadí a že se musí před ní chránit.  Zbylé tři listy nechtěly odporovat a byly tak hloupé, že se bez rozvahy podřídily svému kamarádovi. Zavedly si důmyslný systém deštníku: Když bylo hezky, deštník se zavřel. A když hrozil déšť, deštník se rozevřel. Bohužel, malý ubohý stromeček začal bez deště chřadnout, až uschl.

Jak to máš?:

Jsem ochoten pro svoje přesvědčení snášet nepříjemnosti od ostatních? Nestydím se občas mezi ostatními za svoje ideály, za to, že jsem skaut? Stydím se nosit skautský kroj? Neposmívám se těm, kteří mají své náboženské nebo jiné přesvědčení? Jak je to s mojí věrností kamarádům a přátelům? Nepodléhám deformovanému veřejnému mínění, podporovanému sdělovacími prostředky? Jsem ochoten znovu a znovu se nasazovat pro práci v družině, oddíle, středisku či jinde i když se mi momentálně nedaří?

Nejkrásnější slova, které vystihují druhý skautský zákon jsou:

„Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci.“ (Lk 16,10)

To, co děláš, může být malá věc a malé i tvé srdce;
anebo to může být velká věc a velké i tvé srdce;
Můžeš dělat velké činy s malým srdcem
i maličkosti s velkým srdcem.

Dělej celým srdcem ty nejmenší věci, které děláš.
Někdy je snadné být věrný ve velkých věcech,
ale těžší zůstat věrný v maličkostech.

 Úkol: Sepiš si na papír, kterým hodnotám (a proč jsou pro Tebe důležité) chceš být oddaný celý život. Přines svůj list na schůzku 5.2, kde se o tom pobavíme.