Příběh pro skauty: Kde se země dotýká nebe (Skaut je pravdomluvný)

Kde se země dotýká nebe 

Na stránkách staré knihy z klášterní knihovny četli dva mniši, že existuje místo na

konci světa, kde se země dotýká nebe. Rozhodli se, že půjdou a najdou to místo. Slíbili

si, že se nevrátí zpátky, dokud ho nenaleznou.

Prochodili celý svět, vyvázli z mnoha nebezpečí, vydrželi mnohé útrapy a odříkání,

které přineslo putování do všech koutů, na všechny strany země. Setkávali se také

s množstvím pokušení, která se je snažila svést z cesty. Všechno překonali.

Věděli, že na místě, které hledají, mají najít bránu: Až zabuší, stanou stanou tváří

v tvář Bohu.

Tu bránu nakonec nalezli.

Neztráceli čas a se srdcem až v hrdle zabouchali.

Brána se pomalu otevřela. Oba mniši rozechvěle vstoupili a… ocitli se ve svém

klášteře.

Zamyšlení pro Tebe:

Přečti si příběh a zamysli se nad hodnotou Pravdy. Pravda je velmi důležitá hodnota, která neznamená jen to, že nelžeme a také že někoho učiníme zcela průhledným. Pravdivé mluvení také neznamená, že pro svůj osobní zisk prozradíme nějaké záměry, závěry, abysme se stali oblíbenějšími. Pravdu mluvit neznamená to, že budeme šířit informce, které někoho mohou ohrozit. Příkladem jsou rodiny, které za druhé světové války ukrývali příslušníky židovské národnosti. Šířit pravdu je velmi obtížné, zejména sám k sobě. V sobě ač chceme nebo nechceme, bojujeme se svým falešným já.  I když v hloubi srdce moc dobře víme, co je pravda a co je lež. Občas lžeme všichni, abysme se vyhnuli bolesti, hubování, nepříjemnostem, ale upřímně přiznat pravdu, to chce velký trénink. Šířit pravdu znamená i lidi milovat. Protože, jen v pravdě lidi milujeme. Chceme pro ně dobro, aby se jim nic nestalo, chceme je potěšit, rozradostnit. To znamená nelhat jim, protože to myslím upřímně, jak to cítím. Nelžu lidem.

Pravda sama o sobě je pod tíhou našich emocí (city, nálady...) které se denně mění. Mnohdy pravda záleží na tom, jak jsem se vyspal, jaký byl můj předchozí den, jakou známku jsem ve škole dostal/a, jak se ke mně chovají rodiče, sourozenci, kamarádi, řeším problém. A v tom je oříšek. Je dobré mít na paměti, že tohle lze vylepšit tím, že budu vědět, že bysme měli uvažovat v rysech milujícího člověka. Jen tak budeme vědět, že je lepší šířit Dobro než zlo a že je mnohem lepší jednat pozitivně, protože i druzí tak se mnou budou jednat. Nejednat jen pod tíhou svých emocí.

První zákon anglických skautů zní: „Je ctí skauta, je-li mu důvěřováno.“

Pro shrnutí:

I přes úskalí Pravdy, pravdivosti, máme mít na zřeteli, že Pravda a pravdivost je velmi důležitá. My jsme v rámci skautského slibu slíbili, že se budeme o Pravdu zasazovat. Ve svém myšlení, přístupu ke světu, v rodině, ve vztazích,v hnutí... V každém zraje semínko Pravdy. Má-li tak důležité semínko přežít, musíme se starat. Dá to sice práci, ale stojí to za to!!

Úkol:

14 dní rozšiřuj Pravdu a Lásku.  Buď vůči ostatním příjemnější, radostnější. Nelži... Možná se budou dít malé zázraky.

Moje osobní zrcadlo:

Říkám vždy jen to, o čem vím, že je pravdivé? Snažím se v životě skutečnou pravdu
poznávat? Jsem poctivý a čestný při jakékoli práci i zábavě? Nedělám ze sebe před
ostatními někoho, kým nejsem? Nepřetvařuji se, abych oklamal? Plním dané sliby?
Uvádím pravé údaje? Nepřivlastním si občas maličkosti, které mně nepatří? Nebo
snad i větší hodnoty? Vracím půjčené věci? Je na mě spolehnutí? Jsem odpovědný
nebo spíš lehkomyslný?